Konopí a reakce na kritiku Dušana Dvořáka

Nedávno byla na mou FB stránku umístěna videonahrávka mého vystoupení na Cannafestu Prague 2015 s psanými výhradami pana magistra Dušana Dvořáka. A i když mi není příjemné se s ním dohadovat,

 tak jsem nakonec došel k závěru, že reagovat musím. Tato má reakce ale není útokem na pana Dvořáka. Pan Dvořák vede také boj za legalizaci léčebného konopí. Jeho důvody a způsob prezentace jsou ale samozřejmě poněkud jiné, než ty moje. To by ale nemělo být důvodem k vzájemným sporům.

Níže jsou kurzívou vypsané pasáže z kritiky pana Dvořáka, a na to pak navazuje má reakce:

1. Pan Zdenek Majzlík bohužel žije v mylné představě, že zločinci a podvodníci s bílými límečky, kteří připravili zákon konopí do lékáren, snad chtěli pomoci jeho dceři, v tom je celý problém.

Nemyslím si, že ti, kteří připravili zákon o konopí do lékáren, chtěli v první řadě pomoci mé dceři. Možná jsem je ale svou neústupností donutil k tomu, aby o této problematice trochu více uvažovali, a s přihlédnutím i ke všem ostatním aktivitám dalších lidí a spolků, a samozřejmě i s přihlédnutím k velmi bouřlivému vývoji v myšlení odborné vědecké a lékařské společnosti a v myšlení nesprofanovaných politiků, i oni změnili svůj názor.

1. Vidí spojence v lidech, kteří si z jeho dcery udělali maňáska pro své podvody, kšefty a konferenční turistiku, podpora organizovanému zločinu jistě také nese zúčastněným plody, veřejně pak od totožné mafie farmaceutických firem, která je horší všech drogových dealerů světa.

Je samozřejmě možné, že někteří lidé používají mne i moji dceru jako maňásky pro prosazení svých obchodních zájmů. S tím ale ani já, ani moje dcera nic neuděláme, nehledě k tomu, že prostě nejsme schopni posoudit, jestli někdo svou aktivitu směřuje v první řadě k pomoci potřebným, nebo jestli ji v první řadě směřuje k legalizaci svých obchodních zájmů. Ostatně, já nemám naprosto nic proti tomu, aby ti, kteří chtějí pěstovat konopí pro jeho další prodej a pro nějaký svůj zisk, toto směli dělat legálně. Je přece jasné, že pokud někdo investuje do něčeho peníze, tak chce, aby se mu tyto, i s patřičným ziskem, vrátily. Problém je přece naprosto někde jinde. Problém je v tom, že přijaté zákony a nařízení rozdělily obyvatele této země na dvě skupiny – na ty, kteří mají dostatek peněz, aby si léčebné konopí pro své léčení mohli koupit v lékárně, a tím pádem se smějí léčebným konopím léčit, a na ty, kteří dost peněz nemají, a tím pádem se léčebným konopím léčit nesmějí. V tom je zrůdnost myšlení našich politiků a příslušné části lékařské a úřednické obce. Oni nás tímto zákonem rozčlenili na ty, kteří mají nárok na život, a na ty, kteří jej nemají. Mně osobně toto připomíná myšlení nacistů.

A pokud se jedná o tu „konferenční turistiku“, tak bych k tomu chtěl říci asi toto: Kdyby nebylo ochoty a odvahy lidí, jako je, na příklad ing. Lukáš Běhal s partou výborných lidí okolo sebe, kteří každý rok, přes všechny potíže, které to přináší, organizují tu perfektní akci pod názvem Cannafest Prague, nebo šéfredaktor časopisu Legalizace Robert Veverka, který, opět s partou vynikajících lidí organizují každý rok tu fantastickou akci Milion Marihuana March, tak by dnes nejen že nebylo konopí jako lék legalizováno, ale možná by nás ještě dnes ta parta zvrácených a tupých politických a „odborných“ fanatiků zavírala do vězení jen proto, že se někdo z nás odvážil vyřknout slovo KONOPÍ.

A ještě drobnost. Organizátoři Cannafestu klidně tuto akci mohli pojmout jen jako prezentačně obchodní. Neudělali to. Každý návštěvník této akce si může nejen u stánků prohlédnout pěstební techniku, speciální hnojiva či různé druhy vaporizérů a bong, ale může si také v konferenčním oddělení poslechnout takové osobnosti, jako je pan doktor Lumír Ondřej Hanuš, doktor Raphael Mechoulam a další. A za to jim patří skutečně velký dík, protože tam si každý může vyslechnout, jak to skutečně s konopím je, od těch nejpovolanějších.

1. Pan Majzlík žije v mylné představě, že jeho jednání je zakázané, což je naprostá hloupost, kterou tu šíří nejen hovada z Parlamentu ČR, vlády a státní správy obecně, ČT a medií, akademická prasata, či dokonce zkorumpovaní soudci. Že je stejná banda podvodníků také v čele spolku údajně na pomoc nemocným jako PR spolek Kopac, aby obsadila všechny pozice, netřeba znalým lidem připomínat, sám pak je pan Majzlík členem této žumpy, ve které je v důsledku až po krk s prominutím v hovnech.

Pan Dvořák došel k názoru, že pěstování a užívání konopí je u nás legální, a jen Parlament, Policie ČR a soudy to nechtějí pochopit a akceptovat. Já nechci polemizovat s názorem pana Dvořáka, že dle určitých zákonů a závazných postupů je pěstování a užívání konopí legální. Já jsem si pečlivě přečetl články, ve kterých pan Dvořák toto dovozuje, ale bohužel jsem tomu příliš nerozuměl. To není chyba pana Dvořáka, to je chyba moje. Ale i kdybych to vše pochopil a došel ke stejnému závěru, tak co by mi to bylo platné? Jestliže mne policista zatkne a soudce odsoudí, tak prostě nenadělám naprosto nic, protože se nemám již kamkoliv jinam odvolat. Já jsem to již zkusil. A vykašlal se na mne jak ministr spravedlnosti, tak ministr pro lidská práva, tak ombudsmanka ČR, tak ombudsman při EU, tak Komisař pro lidská práva při EU, tak Vysoký komisař pro lidská práva při OSN, a další a další. Tak co je mi to platné se ohánět něčím, na co všichni kašlou?

A pokud se jedná o ten KOPAC. Je to organizace, která se taktéž snaží o totéž, o co se snažím i já – chce dosáhnout toho, aby se konopí dostalo až k pacientům, a to i k těm nemajetným. Já nevím o tom, že by se někdo z nich snažil zneužít tuto organizaci k tomu, jen aby si namastil svoji kapsu. A proto jsem členem této organizace i já, a doufám, že má činnost pomůže i této organizaci.

1. Úplně pomýlená je pak představa pana Majzlíka, že je zákonné, aby stát proplácel konopí, čímž jen vlastně legalizuje korupční podvod, že mají daňoví poplatníci hradit plevel v ceně zlata a navíc plevel, který neumí ani vědecky popsat pro indikaci k dané nemoci, protože farmakologické účinky jsou zcela odlišné dle zcela odlišného složení, viz jeho slova o vhodném konopí pro jeho dceru.

Naprosto s touto úvahou nesouhlasím.

Konopí je lék. To již, zaplať pánbu, konstatovali i naši zákonodárci. A jako lék, dodávaný pacientům přes lékárny, musí mít určité standarty. Musí mít to určité složení látek na určitou, konkrétní nemoc. Nesmí být přecpáno herbicidy a insekticidy. Nesmí obsahovat nebezpečné množství těžkých kovů. Nesmí obsahovat spóry plísní. Atd., atd. A aby se tohoto dosáhlo, tak není možné, abych třeba já pěstoval nějaké konopí na své zahrádce, a pak ho dodával do lékáren. Ten, kdo ho do těch lékáren chce dodávat, musí všechny tyto standardy splnit, a to stojí velké peníze. A on samozřejmě chce, aby se mu ty peníze vrátily, a aby se mu jich vrátilo tolik, aby mohl zaplatit své pracovníky, vloženou energii, daně a další poplatky, a aby také něco vydělal navíc, protože časem bude muset obnovovat svou techniku, vybavovat nově laboratoře atd.

Jenže pak je výsledek jeho snažení, to léčebné konopí, docela dost drahé, a ne každý člověk by si ho mohl dovolit.

A přesně v této situaci jsme dnes my tady u nás v Česku. A právě zde a v tento moment tady musí nastoupit stát a to konopí musí těm nemajetným pacientům prostřednictvím zdravotních pojišťoven dotovat svou spoluúčastí na jeho ceně.

Ostatně dělá to u mnoha a mnoha jiných léků, tak proč ne u léčebného konopí?

Mojí dceři žádné jiné léky již proti bolestem, křečím, totální ztuhlosti a úporným zácpám nepomáhají. Pro ni je to konopí tím posledním záchranným kruhem, který ji ještě drží při životě. A v této situaci jsou v České republice tisíce a tisíce dalších pacientů. A všichni tito mají právo se k léčebnému konopí dostat, a tento stát má povinnost jim to umožnit.

Je ale také samozřejmé, že pokud někdo tomuto státu a tomuto systému, který jsem zde nastínil, nevěří, pak také musí mít právo si to konopí, které jemu vyhovuje, na své zahrádce a pro svou potřebu vypěstovat. Je totiž právem každého dospělého a mentálně zdravého člověka sám si určit, jestli chce či nechce být léčen, a čím chce být léčen.

Zrovna tak je ale samozřejmé, že pokud by to konopí chtěl pěstovat nejen pro svou potřebu, ale chtěl by ho dodávat i do sítě lékáren, tak musí nejdříve splnit všeobecně platné standardy.

Já jsem v situaci, kdy se zoufale snažím přesvědčit naše politiky o tom, že pokud pro legislativu tohoto státu je přijatelnější, aby moje dcera a ostatní pacienti v podobné situaci, umírali v nesnesitelných bolestech a křečích jen proto, aby nebyly přerušeny finanční toky do farmaceutických firem a z nich pak do kapes jednotlivých „odpovědných“ úředníků a na konta politických stran, tak je to špatně. Pokud ale budu sám, kdo tady bude neustále křičet, tak nezmohu naprosto nic. Já jsem nesmírně rád, že existuje Cannafest, že existuje Milion Marihuana March, že existují spolky, jako je KOPAC a noviny a časopisy jako jsou Legalizace, Soft Secrets, Roots, Konoptikum a další. Jsem nesmírně rád a vděčný médiím, jako je iDnes nebo Faktus.net a další, protože oni uveřejňují moje články a pak je ten můj křik slyšet. Bez těchto všech bych nebyl nic. Naprosto nikdo by nevěděl o tom, kdo je to nějaký Zdeněk Majzlík a jeho dcera Martina Kafková. Naprosto nikdo by nevěděl, že se musíme rvát

se svým vlastním státem o své právo na lidský život, protože tento stát a všechny jeho instituce nám to právo odpírají. Všichni mocní se velmi rádi ohánějí lidskými právy, pokud se jedná o někoho v Africe nebo v arabském světě. Ale naprosto nikoho z mocných našeho státu nezajímají lidská práva jeho vlastních obyvatel.

Já zoufale potřebuji pomoc ostatních lidí, a naprosto nemám potřebu dohadovat s kýmkoliv jiným o tom, jestli ta moje či ta jeho metoda je lepší nebo horší.

Potřebuji vysvětlovat, že pokud se stát, jako je Česká republika, odvolává i ve své Ústavě na Listinu základních práv a svobod člověka, tak že by se touto listinou také měl řídit a lidská práva že by měl ctít.

Potřebuji vysvětlovat, že i nemocný člověk je stále člověkem, a to i přesto, že se to ministrům zdravotnictví, spravedlnosti a lidských práv České republiky nelíbí.

Tento stát by nás měl chránit. Měl by chránit moji dceru proti zvráceným pravidlům, které vymyslel jeden z jeho úřadů s honosným názvem Státní úřad pro kontrolu léčiv, protože ta pravidla si nic nezadají s Norimberskými zákony nacistického Německa. Také nás rozdělují na ty, kteří mají právo žít a léčit se, a na ty, kteří tato práva nemají. A mne boj s tímto naším státem již velmi vyčerpává. Mně je 70 let. A proti mně stojí celý náš státní aparát. Já nepotřebuji vyhledávat žádné další nepřátele. Nepotřebuji se dohadovat, čí metoda boje je lepší a čí horší. Na to již sílu nemám. Já dokonce nechci bojovat ani proti tomu našemu státu. Jen bych byl velmi rád, kdyby ti „odpovědní“ se skutečně odpovědnými stali, a tu mou nemocnou dceru kdyby nechali dožít jako lidskou bytost.