Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Konopí a péče řádného hospodáře.

25. 04. 2017 12:49:38
Sedím tiše v koutku a přemýšlím sám nad sebou. Jak jsem mohl být tak neempatický? Jak to, že jsem nechápal věci, které jsou jiným tak jasné? Proč jsem se více nezamýšlel nad prací určitých lidí a jejich způsobem myšlení?

Místo toho jsem se o nich vyjadřoval velmi nepěkně. Lál jsem jim bezcitných bestií. Nenažranců, myslících jen na své konto. A dokonce jsem přesvědčil svou těžce a nevyléčitelně nemocnou a zcela invalidní dceru, aby šla s nimi do soudního sporu.

Co mám teď dělat?

V každém případě se musím pokusit své milované dceři vysvětlit, že jsem asi neměl pravdu. Že jsem prostě nepochopil některé věci, a tím že jsem ji uvrhl do omylu.

Nebude to lehké. Nevím, jestli ona to pochopí. Jestli se i nadále na celou záležitost nebude dívat jen a jen ze svého, úzkého a sobeckého pohledu, a jestli i nadále nebude setrvávat v tom strašném bludu.

Asi bych měl ale vysvětlit, o co se vlastně jedná.

Již vícekrát jsem psal o tom, že má dcera Martina je velmi nemocná. Léky jí již více jak dvanáct let nepomáhají, a ji to pak uvrhává do velkých bolestí, křečí, a dalších strašných zdravotních problémů. Vlastně nemám tak zcela pravdu. Jeden lék, který ještě nedávno lékem nebyl, a byl jen a jen odpornou drogou, ji pomáhá, a to velmi. Nevyléčí její smrtelnou nemoc, progresivní formu roztroušené sklerózy, ale zato ji zbavuje všech těch drakonických symptomů této nemoci.

Těžko se mi to píše, ale co jiného si asi člověk v jejím stavu může přát.

Tu ještě nedávno odpornou drogu jsem pro ni pěstoval a zpracovával já. Nebylo mi to příjemné. Ne kvůli dceři. Ale kvůli tomu, že jsem vlastně byl, a jak dále pochopíte, neustále jednou nohou v dlouholetém kriminále. Proto jsem byl velmi rád, když jsme se dověděli, že naši poslanci a senátoři status té odporné drogy změnili a zařadili ji mezi léčiva. Plakali jsme radostí. Žehnali jsme našim zákonodárcům. A dokonce jsme z radosti otevřeli šampus. Byly to nádherné chvíle. Byl to překrásný sen. Takový schizofrenní. Na jedné straně skutečnost, na té druhé nekonečně vzdálený sen. To jsme tehdy pochopili až po pár dnech. A o to strašnější bylo probuzení z toho snu.

Proč sen?

Je to jednoduché. Zákonodárce sice může přijmout jakýkoliv zákon. Jenže není to zákon v České republice, který je směrodatný. O tom, co je směrodatné nerozhoduje zákonodárce, ale úředník. Jeho povinností totiž je, nad přijatými zákony se zamyslet, a pak k nim zpracovat nějakou prováděcí vyhlášku.

I tady se tak stalo. Vysocí úředníci vysokého státního úřadu vzali nově přijatý zákon, rozložili jej na prvočinitele, znovu jej složili, a zjistili, že ten zákon má své mouchy. Jaké? Zákonodárci byli příliš rozhazovační. Podle jejich názoru totiž tento nový a velmi účinný lék, bez drakonických vedlejších účinků, měl být dosažitelný všem. Dokonce i těm nejchudším. A dokonce i těm nejbezmocnějším, kteří již kvůli své nemoci jen leží v posteli, či v lepším případě sedí v invalidním křesle, a jejichž veškeré myšlení je již jen a jen soustředěno na jejich bolest. Na takovou bolest, že se po čase nedá snášet a oni raději svůj život ukončují.

To ale patrně odpovědného státního úředníka rozhodit nesmí. Oni se nesmí nechat rozptylovat podružnými problémy několika desítek či stovek tisíc nemocných v tom obrovském, desetimilionovém státě. Kam by ten stát přišel?

Toto vše já jsem nevěděl. Neuvědomoval jsem si to. Ani mi nedocházelo, že i v takových věcech je nutno takto uvažovat. Když nám pak došlo, že náš vysoce speciální recept nám není k ničemu, protože každý rok bychom za ten lék museli v té lékárně zaplatit více jak tři čtvrtě milionu korun, tak se nám z toho šampaňského náhle chtělo zvracet. Kde by dva starobní a jeden (jedna) invalidní důchodci na to vzali.

Přiznávám, že i já jsem tehdy přemýšlel jen a jen sobecky. Vůbec jsem si nebyl schopen uvědomit tu nesmírnou zodpovědnost zmíněných úředníků z našeho Státního úřadu pro kontrolu léčiv, a jediné, co jsem k nim cítil, byla nenávist a pohrdání.

Začal jsem psát kde komu. Těm zákonodárcům, soudcům, nevládním organizacím a dokonce i policistům. Ba došlo to tak daleko, že jsem psal i vrcholným představitelům EU a OSN. Pak nám z Ministerstva zdravotnictví řekli, že vše děláme špatně. Že přece nemusíme psát po všech čertech a ďáblech, a že se prostě jen máme obrátit na jinou státní organizaci, kterou tento stát zřídil právě kvůli svým nemocným a bezmocným, a ti že nám mohou pomoci zcela hravě. Také nám velmi ochotně sdělili, jak se ta organizace jmenuje. Je to naše Všeobecná zdravotní pojišťovna, u které je ještě k tomu moje dcera pojištěna. Na cestu nám pak úřednice Ministerstva zdravotnictví sdělila, že tam naprosto určitě uspějeme, protože náš případ je přímo flagrantním případem, kdy VZP může překročit SÚKLem nařízená pravidla.

Znovu jsme zajásali, znovu jsme otevřeli šampus a znovu jsme narazili na odpovědného úředníka. Po více jak ročním jednání nám zubařka v roli revizní lékařky sdělila, že na žádné proplácení léčebného konopí Martina nárok nemá, protože ještě nevyzkoušela opium, syntetické THC, některé další drakonické léky, a také penyjní kondom a urinální svorku. Ty dvě poslední záležitosti proto, že díky její nemoci jí zcela atrofoval močový měchýř a musela jí být operativně provedena epicystostomie, což je vývod z močového měchýře přes břišní stěnu do externího sběrače moči. To, že tyto dvě zařízení se připevňují na penis, a tím pádem dcera ani při nejlepší vůli nemůže VZP vyhovět, je patrně jen nedůležitá drobnost. Ostatně proč by paní zubařka měla zrovna něco takového vědět, nebo se tím vůbec zabývat?

Patrně z nerozvážnosti jsem pak přesvědčil chudáka Martinu, aby na tuto bohulibou organizaci podala žalobu ke správnímu soudu. Po jejím podání bylo těmto jistě šokovaným úředníkům oznámeno, aby se k tomu vyjádřili. Jejich rozhořčení asi bylo veliké. A v osmnáctistránkovém materiálu, který zpětně odeslali k tomuto soudu, a soud nám, nám to pěkně nandali. Ale asi si to zasloužíme. Nám totiž ten úřední pohled naprosto unikal, a vůbec jsme si neuvědomovali, na co vše se takový odpovědný státní úředník takové státní organizace, jako je VZP, musí ohlížet. A vše mi vlastně osvětlila jedna jediná krátká věta, která tam vždy je zapasována do dlouhých souvětí, a která se v tom jejich elaborátu mnohokrát opakuje. Ta věta z ní: „... s péčí řádného hospodáře“.

Ano, nyní je mi již vše jasné. Nyní již vím, že úředníci Všeobecná zdravotní pojišťovny tady nejsou od toho, aby v případě, že nějaký pojištěnec VZP ochoří, se o něj po zdravotnické stránce postarali a umožnili mu léčbu, která odstraní nebo alespoň dostatečně zmírní jeho zdravotní trápení. To je jen jeden z pohledů. A ještě patrně celkem podružný. Důležitější přeci je, jestli by ten pacient nejdříve nemohl spotřebovávat nějaké jiné léky, než potřebuje. Třeba takové, které mu sice příliš nepomohou, ba dokonce mu mohou vyvolat další zdravotní problémy, ale které jsou již se spřízněnými farmaceutickými firmami, s velmi dobrými podmínkami pro všechny, nasmlouvány, a bylo jim slíbeno, že právě tyto léky se budou předepisovat, i kdyby na ně měl pacient třeba zhebnout.

Zhebnout. Teď mne až zatlo. Právě jsem si uvědomil, že já jsem svým myšlením a kritikou neubližoval jen odpovědným hospodářům ze SÚKL či VZP, ale i jiným. Vždyť i úředníci a lékaři ze zdravotnických zařízení, jako byly Osvětim či Jednotka 731 také asi nebyli žádné lidské zrůdy, za které jsem je neuváženě považoval, ale byli to jen odpovědní lékaři a úředníci, kteří pracovali s péčí řádného hospodáře.

Jak já to jen té Martině vysvětlím?

Autor: Zdeněk Majzlík | úterý 25.4.2017 12:49 | karma článku: 22.53 | přečteno: 496x

Další články blogera

Zdeněk Majzlík

Konopí a rozhovor s policajtem.

Je to již víc jak šest let, co jsme naši dceru Martinu poprvé odvezli na dvouměsíční léčebný pobyt do Domova svatého Josefa v Žirči, jediného to ústavu starajícího se o pacienty postižené roztroušenou sklerózou v Česku.

21.8.2017 v 10:12 | Karma článku: 17.28 | Přečteno: 417 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a inventura našich snů, tužeb a skutečností.

Všichni jsme měli a máme nějaké touhy. Ať již reálné, či z oblasti pohádkových snů. Malí kluci se touží stát astronauty, nebo alespoň piloty nadzvukových letadel či popeláři. Holčičky zase princeznami nebo alespoň modelkami.

31.7.2017 v 10:13 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 397 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a Otevřený dopis profesoru Danielu Kroupovi.

Otevřený dopis profesoru Danielu Kroupovi, členu Rady pro lidská práva vlády České republiky, o lidských právech v Česku.

12.7.2017 v 10:54 | Karma článku: 32.12 | Přečteno: 1047 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a kvalita stáří.

Jen málokdo z mladých lidí, ale také lidí v tom tak zvaném středním věku, si umí představit život ve stáří. A to i přesto, že třeba s nějakým starým členem ve své domácnosti, babičkou, dědou, žije.

2.7.2017 v 9:03 | Karma článku: 32.06 | Přečteno: 1059 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Šedesátej vosmej, vole!

„To se nám na den osvobození, udělalo pěkně, co?“ „Co?“ „Je přece 21. srpen, ne?“ „Co?“ „Rusové, tanky, okupace...“ Útržek rozhovoru mezi starším mužem a mladým prodavačem mě přesvědčil o tom, že 21. srpen 1968 je už asi středověk.

21.8.2017 v 11:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Karel Trčálek

Moje bezprostřední osobní vzpomínka na 21. srpen 1968

Ano, je dobře, že si srpen 1968 pořád dokola připomínáme. Proto se i já pŕidávám svou osobní vzpomínku na tu dramatickou noc a následné časné ráno

21.8.2017 v 11:04 | Karma článku: 5.60 | Přečteno: 202 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a rozhovor s policajtem.

Je to již víc jak šest let, co jsme naši dceru Martinu poprvé odvezli na dvouměsíční léčebný pobyt do Domova svatého Josefa v Žirči, jediného to ústavu starajícího se o pacienty postižené roztroušenou sklerózou v Česku.

21.8.2017 v 10:12 | Karma článku: 17.28 | Přečteno: 417 | Diskuse

Jan Fikáček

Chvála lidské hlouposti

Hloupost je problém, zejména u voličů :-). Může být i ale prospěšná. Dokonce v některých situacích je hloupost stimulem neocenitelné kreativní energie, tedy když se potká s inteligencí. Proto díky bohu za lidskou hloupost. :-)

21.8.2017 v 10:04 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 295 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Ve Velké Británii začíná islám válcovat křesťanství

Společnosti zejména v západní Evropě prošly jednak důsledkem imigrace z mimoevropských, zvláště z muslimských zemí, ale také kvůli sekularizaci „původního“ obyvatelstva velmi výraznou proměnou.

21.8.2017 v 9:36 | Karma článku: 26.55 | Přečteno: 1224 | Diskuse
Počet článků 74 Celková karma 23.90 Průměrná čtenost 2676
Dříve odpůrce drog. Dnes bojuji za legalizaci konopí k léčebným účelům, ale nejen k nim. Jsem přesvědčený o tom, že svobodný,dospělý a svéprávný člověk má právo se sám rozhodnout, jestli chce kouřit tabák, hulit konopí nebo pít alkohol v jakékoliv formě. Také jsem ale přesvědčený o tom, že takový člověk musí nést za všechna svá rozhodnutí plnou odpovědnost.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.