Konopí a coronavirus.

Hned z počátku chci uklidnit všechny ty, kteří se po přečtení titulku tohoto mého článku domnívají, že jsem objevil tu kýženou protilátku. Není tomu tak.

Nechci nikoho zklamat, ale takový výzkum jsem neprováděl a tak to, jestli je možné užíváním konopí likvidovat i nyní řádící coronavirus SARS-CoV-2, a tím celou nepříjemnou aféru vítězně ukončit, nevím. Mne ale na celém tom chaotickém dění okolo tohoto jistě nemalého problému zaujala jiná věc.

Jistě si všichni ti, kteří dění okolo současné pandemie pozorují, všimli jedné zajímavé věci. Vzhledem k tomu, že zatím nebyl vyvinut a odzkoušen ten potřebný anti-virotický lék, tak se lékaři i výzkumníci rozhodli vrátit do dob rozvoje alchymie. Zkouší se. Vezme se jakýkoliv antivirový přípravek, který do té doby sloužil k léčení naprosto něčeho jiného, a podá se zkušební skupině pacientů. A pak se čeká, kouká, kontroluje a doufá. Věřící lékaři, vědci a samozřejmě tito konkrétní pacienti a jejich příbuzní k tomu ještě zapalují svíčky a modlí se. Když pacient nezemře a dostaví se alespoň náznakové zlepšení, všichni se zaradují a novináři vyprodukují zprávy o tom, že problém je vyřešen.  Během několika následujících dnů se zjistí, že nadšení bylo předčasné, lékaři lék vrátí zpět do skříně a k pokusům z ní vytřepou jiný. Pokud pacienti předchozí pokus přežili, je možné je použít znovu. Pokud to nezvládli, jsou nahrazeni jinými. „Výzkum typu  „Made by an Alchemist“ tak může pokračovat.

Nyní se může zdát, že s touto v současné době masově užívanou středověkou metodou nesouhlasím. To ale není pravda. Naopak jsem přesvědčen o tom, že pokud jde nějakému pacientu o život, tak se má vyzkoušet všechno, co by třeba jen minimálně naznačovalo, že by pomoci mohlo.

Proč toto tedy píši?

Rád bych upozornil na mnoho a mnoho jiných případů s jinými pacienty a u jiných nemocí, kteří byli v naprosto stejné situaci. Také jim šlo o život. Věděli ale, že někde je ve fázi zkoušek nějaký nově vyvíjený lék, který by jim sice jen teoreticky, a skutečně jen s malou pravděpodobností, mohl pomoci. Ti pacienti i jejich blízcí doslova prosili o to, aby ten ještě nevyzkoušený lék směli vyzkoušet na sobě. Žádný jiný lék nebyl a ten člověk tak měl před sebou jen pár dnů života. Neuspěli. Žádný lék jim podán nebyl, a že ten člověk tak zemře, bylo každému, kromě toho pacienta a jeho blízkých, jedno.

V takových situacích se argumentuje tím, že není možné dělat z lidí pokusné králíky. Že nejdříve se několik let až desetiletí musí provádět výzkum na potkanech, psech či opicích, a když se dojde k závěru, že by to snad mohlo fungovat, tak se vybere skupina několika desítek až stovek pacientů a ta se rozdělí do dvou (někdy i více) skupin. První skupině se podává tento vyvíjený lék, té druhé pak placebo, na přiklad ve formě jedlé sody. U té první skupiny její členové mají jakous-takous naději, že jim bude pomoženo. Ta druhá skupina je předem určena na odpis.

Jinak to prý nejde. Jedině tak se prý dá za prvé zjistit, jestli jsou výzkumníci na té správné cestě, a jen tak se prý dá zabránit aktivitám různých šarlatánů, kteří by na zoufalé situaci nemocných chtěli vydělávat prostě tím, že by všem podávali jen tu jedlou sodu. Něco pravdy na tom jistě je. Vždyť takových „obchodníků s deštěm“ se i dnes mezi námi pohybují spousty. Dobře, ale nejde tento problém s darebáky, nebo jak jsme si tady u nás zvykli říkat, s těmito šmejdy, vyřešit jinak? To je skutečně přijatelnější ty nemocné na pokraji smrti prostě v rámci vědecké a lékařské etiky odepsat? A co lidská etika?

Podle mne je dobře, že se dnes na pacientech v Číně, Indii, Itálii, Iránu, Japonsku, Jižní Koreji a já nevím, kde ještě, zkouší všechno, co má alespoň nějakou naději na úspěch. Kdyby tomu tak nebylo, naděje těch nakažených by se rovnala nule.

Ostatně jak my sami již pěkně dlouhou dobu postupujeme, když si sami ordinujeme konopí? Také je to metoda pokus-omyl. A funguje to?  Snad pár příkladů neuškodí:

Paní Corry Yelland z Vencouveru v Kanadě byla v roce 2011diagnostikována rakovina kůže na lýtku a rakovina análního tunelu. Bylo jí řečeno, že pokud nepodstoupí velmi radikální ozařování, při kterém oblast rektu, vaginy a dalších vnitřních orgánů utrpí popáleniny 2. a 3. stupně, tak maximálně do čtyř měsíců zemře. Odmítla to s tím, že raději vyzkouší užívání konopného extraktu. Vysmáli se jí.

Je to již devět let a paní Yelland stále žije.

Paní Olivii Newton John z Austrálie, kterou mnozí z nás známe z hlavní role filmu Horečka sobotní noci, se po letech vrátila rakovina prsu a přidala se rakovina páteře. Syntetické léky nepomáhaly, ozařování nebylo možné a bolesti byly nepředstavitelné. Její manžel, pan John Easterling, který dováží do Austrálie léčivé byliny z celého světa, jí navrhl, aby se léčila jen bylinami a to včetně konopí. Přestože jí to lékaři vymlouvali a tvrdili, že v takovém případě má před sebou jen půl roku života, tak manžela poslechla. To bylo v roce 2017. Na zlost lékařů tato úžasná dáma stále žije.

Panu Mike Wisemu z Texasu v USA byla diagnostikována nevyléčitelná Crohnova nemoc. Byly mu podávány léky, které jeho zdravotní problém nejen nezlepšovaly, ale ještě zhoršovaly. Užívat konopný extrakt mu nebylo doporučováno a bylo mu dokonce vyhrožováno vězením. Přesto se na to dal. Kontaktoval Ricka Simpsona z Kanady a ten mu extrakt vyrobil. Do půl roku byly všechny příznaky Crohnovy nemoci pryč. Při následné kontrole u lékaře mu bylo sděleno, že již tuto nevyléčitelnou nemoc nemá. Vyléčil si nevyléčitelné.

Panu Michaelu Stoopmenovi z Austrálie se v roce 2016 objevila na levé straně krku boule, která nezadržitelně rostla a pak se otevřela. Velikost té rány byla větší, než velikost jeho dlaně. Lékaři mu diagnostikovali ulcerózní rakovinový nádor, který mu prorůstá do krční tepny. Dověděl se, že jeho stav je neléčitelný. Bylo mu doporučeno, aby si dal do pořádku všechny své záležitosti, protože má před sebou maximálně dva měsíce života. To pro pana Stoopmana bylo nepřijatelné a rozhodl se bojovat. V Holandsku si koupil dostatečné množství konopného extraktu s velmi vysokým CBD.  Mimo oficiální obchody sehnal dostatečné množství konopného extraktu s velmi vysokým THC. Oba užíval 3x denně roztíráním po dásních a patře úst. Po měsíci této léčby se mu rána na krku zavřela. Za půl roku byl pozván na kontrolu na onkologické oddělení nemocnice. Tam bylo konstatováno, že již žádnou rakovinu nemá. Že je zcela zdráv.

Všichni tito lidé, a mnozí další, od svých lékařů slyšeli, že konopí je jen pro šarlatány. Že nic neléčí.  A aby se zjistily nějaké jeho léčebné účinky, muselo by podstoupit několik desítek let trvající výzkum. Oni se na všechny tyto řeči vykašlali a tím si zachránili život.

Proč dnes, při celoplanetárním strachu ze  SARS-CoV-2, je náhle možné porušit pravidla i zákony, a přejít na léčbu stylem „zkusme to a uvidíme“, ale v jiných případech to nejde? A proč to nejde hlavně u toho konopí? Já jsem tady vyjmenoval jen pár případů. Jenže takových jsou známy tisíce. Tak v čem je problém?

Jistě, u nás je již konopí zařazeno mezi léčiva. Sám ho každý měsíc pro svou dceru vyzvedávám 180 g. Ani ona by bez něj již dávno nežila. Jenže i dnes ho lékaři smějí předepsat jen na velmi úzký výčet zdravotních problémů, kde je užíváno jen jako paliativní lék. Na Touretův syndrom jej lékař předepsat nesmí, přestože ho velmi úspěšně blokuje. Ani na Crohnovu nemoc to nejde. Asi by to bylo šarlatánství. A co Parkinsonova choroba, Alzheimer, některé druhy rakoviny, epilepsie atd? Proč u nich není možné udělat to, co se dnes děje v celoplanetárním rozsahu při hledání léku na tu mrňavou bestii?

Před pár týdny jsem napsal otevřený dopis paní ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Požádal jsem ji v něm, aby se zamyslela nad situací, kdy v západních demokraciích stále více a více států přistupuje k plné legalizaci konopí. Důvody, proč tak činí, jsou velmi rozumné a prozaické. Za prvé chtějí, aby konopí přestalo mít aureolu zakázané byliny, a tím pro nezletilé přestalo být prostředkem prezentace vlastního hrdinství. Tajné užívání povolené látky již není hrdinství, ale hloupost. Druhým důvodem je odstřižení nelegálních skupin od konopí jako výdělečné komodity. Jestliže v lékárně, či specializovaném obchodě, dostanu koupit gram kvalitního konopí za patnáct korun, tak si ho určitě nepůjdu koupit k někomu, kdo za to chce stovku, a ještě není schopen doložit, co ta sušina obsahuje.

Nu a třetí důvod také není zanedbatelný. Co to je? Daně. Jestliže chce někdo v Coloradu pěstovat či prodávat konopí, musí požádat o povolení a následně musí platit daň. Za čtyři roky tam takto stát získal přes 800 milionů dolarů, které následně guvernér nařídil investovat do školství, zdravotnictví a sportu. Proč by to takto nemohlo jít i u nás?

Já jsem ovšem ve svém dopise argumentoval hlavně potřebami starých a nemocných lidí, kterým lékaři léčebné konopí předepisovat nechtějí, či dle zatím platných pravidel nemohou. Tím jsem ovšem paní ministryni nahrál na smeč a ona toho hned využila. V její odpovědi jsem se dověděl, že s tímto se musím obrátit na ministra zdravotnictví.  Moje chyba. Budu muset psát znovu a argumentovat lépe. Třeba nemravností zákonů, dle kterých je možné trestat občany přesto, že svým konáním nikomu neubližují. Nebo také tím, že legalizací konopí by se uvolnily ruce policistů okolo generála Frydrycha, aby tak místo drancování balkonů a zahrádek slušných lidí mohli dělat něco rozumného. Ale samozřejmě neopomenu přidat i argument daní, které je následně možno využít na další rozumné a potřebné věci. Těch argumentů by určitě mohlo být víc. Ale to víte. Mám 74 let a tak mi to již myslí pomalu. Tak mne napadá, že byste mi mohli poradit. Co si myslíte Vy, že bych ještě měl paní ministryni říci? Předem díky.