Konopí a vzpomínka ze zapomnění, aneb joint a jaderná fyzika.
Byl jsem malý kluk, který po své mamince zdědil těžké migrény, na které nic nepomáhalo. Proto mne vzala k léčiteli-bylinkáři, který jí pro mne dal dva větší sáčky bylinek a dalších přírodních léčiv. Pamatuji si jen dvě věci. Byla tam dubová kůra, ze které mi maminka měla dělat sedací koupele, a pak také konopí. Snad mělo být na čaje. To si již nepamatuji, a nepamatuji si ani ty ostatní byliny. Jak jsem psal, do té sedací koupele mne maminka nikdy nedostala. A to ani přesto, že přemlouvání nakonec vystřídal pořádný výprask. Bylo pod mou chlapeckou důstojnost, abych si sedl do lavoru s odvarem čehokoliv. A tak místo zadku zbarveného výluhem z dubové kůry jsem ho měl slušně zbarvený od dopadů vařečky.
Tehdy jsem napsal, že to bylo mé první, a až do roku 2010 také poslední setkání s konopím. Jenže to nebyla tak úplně pravda. Setkal jsem se s ním ještě jednou, a to dokonce na takovém místě, kde by to asi málokdo čekal. Bylo to v době mé služby vlasti v armádě Československé republiky.
Původně jsem v roce 1964 rukoval k výsadkářům. Dokonce jsem kvůli tomu šel na vojnu dobrovolně již v osmnácti letech. V Kyjově jsem prošel kompletním předvojenským výcvikem včetně seskoků, a na vojnu jsem se docela těšil. V mé době dostat modrou knížku znamenalo zařadit se mezi „kriply“. A tím já jsem se být necítil. Jenže člověk míní a vojenští páni mění. Narukoval jsem k výsadkovému praporu v Klatovech. Bohužel tam již žádní výsadkáři nebyli. Armáda tamní výsadkový prapor zrušila a výsadkáře převelela k 22. výsadkové brigádě do Prostějova. Moje snaha o nápravu, kdy jsem psal i ministru národní obrany Bohumíru Lomskému, byla marná. Skončil jsem u tankového praporu.
V roce 1965 jsme byli na cvičení ve vojenském prostoru Doupov. I při vojenském cvičení jsme měli dost volných chvilek. A tak, když jsme s kamarádem zjistili, že na jednom ne příliš vzdáleném svahu je pasák se psem a stádem ovcí, tak jsme se tam za ním vydali podívat. Již z dálky bylo vidět, že jediným pracujícím tam byl jeho pes. Každou chvíli rozlezlé stádo oběhl, a ty ovce, které se dle něj vzdálily až příliš z vymezeného prostoru který jim určil, zahnal zpět. Jakmile zjistil, že se blížíme, přiběhl k svému pánovi a lehl si vedle něj. Neštěkal, nevrčel, jen se na nás koukal.
Chlapík ležel ve stínu stromu na stanové celtě, pod hlavou měl batoh a na hlavě klobouk přetažený přes oči. Oblečené měl nějaké staré manšestráky, kostkovanou flanelku a vojenské ponožky. Zánovní kanady stály za batohem. Vedle něj ležel trochu potrhaný rodokaps. Vypadalo to, že spí. Spící bača na doupovské stráni. Ale nespal. Přestože měl oči překryté kloboukem, tak nás asi viděl, protože najednou řekl „Ahoj armádo, kam jste vyrazili?“. Pak si sedl a klobouk hodil za sebe k botám. Řekl jsem mu, že jsme se jen chtěli podívat, jak vypadá český cowboy, ale proti tomu se s úsměvem ohradil. „Já nejsem cowboy, ale sheepboy“, a ukázal na své stádo. Vytáhli jsme cigarety a nabídli mu. Řekl, že má své, ale že se máme posadit. Hrábl do batohu a vytáhl z něj baličku zvanou kombajn. V něm měl několik již ubalených cigaret. Nic zvláštního. I my jsme si týden před žoldem cigarety balili. Překvapila mne ta „vůně“, která z jeho cigarety po zapálení vycházela. To vůně, jsem musel dát do uvozovek, protože tak se to skutečně nazvat nedalo. Smrdělo mi to. Zeptal jsem se ho, co za seno to kouří. Zasmál se a řekl, že seno ne, že je to tráva. Přeložil jsem si to tak, že tím míní nějaké bylinky. No co, každý jsme nějaký.
Když v batohu hledal ten svůj kombajn, tak mu z něj vyjela nějaká knížka, blok a pěkně tlustá kancelářská složka. Všiml si, že se na to dívám a tak se mne zeptal, jestli se chci podívat. Kniha byla psána anglicky a dnes si již pamatuji jen to, že v tom názvu byla dvě slova. Nuclear physic. Spousta grafů, obrázků a hlavně textu v jazyce, ve kterém jsem tehdy neuměl ani pozdravit. Tím nechci říci, že by to dnes s mou angličtinou bylo o mnoho lepší. Bohužel. Tak jsem ji zavřel a podíval se do té tlusté papírové kancelářské složky. Opět angličtina s přibližně stejným obsahem. Většina papírů v ní byla z cyklostylu, ostatní byly psány ručně. Do bloku jsem se již nedíval. Položil jsem ji na celtu a on to vše zasunul zpět do batohu. Pak jsme asi hodinu probírali běžné důležité věci, jako je pivo, holky, vojna, svoboda pastevce atd. S kamarádem jsme se pak shodli, že to byl fajn chlapík, jen trochu jiný, než bychom u pastevce čekali.
Toto vše jsem dávno zapomněl. Zapadlo to do nějaké té paměťové schránky v mém mozku a asi by se dalo předpokládat, že se to již nikdy na světlo boží nedostane.
Nedávno jsem ale nemohl spát. Byl jsem nějaký rozklepaný, ne silně, ale vytrvale mne pobolívala hlava, a tak jsem si vzal jointa a šel si s ním „pohovořit“ na balkon. Tady musím dodat, že se jedná o léčebné konopí, které mám předepsané lékařem. To jsem udělal již mnohokrát a nikdy se žádná asociace neobjevila. Tentokrát to ale bylo jiné. Hned v prvním okamžiku, jak jsem ucítil vůni hořícího konopí, mi blesklo hlavou: „Pastevcova tráva“. Teprve teď, po sedmapadesáti letech, se celá ta moje malá story uvolnila ze zapomnění a já jsem pochopil, co bylo za trávu toho doupovského sheepboye. Hulil konopí. Tehdy, kdy tady prakticky nikdo o kouření konopí nevěděl naprosto nic.
Stál jsem na balkóně, potahoval z jointu a vzpomínal. Byly to vzpomínky příjemné, které mne ale zároveň donutily přemýšlet o podivnostech našich životů.
Je škoda, že se již nikdy nedovím, jak ten jeho příběh pokračoval dál. Už se nikdy nedovím, proč tam ten člověk měl ty anglicky psané knihy o jaderné fyzice. A jak to vůbec vše jde dohromady. Pasák ovcí, jaderná fyzika, rodokaps a joint. Asi jsme se tehdy neměli bavit o holkách a pivu, ale o něčem naprosto jiném. Jenže byli jsme mladí a spousta věcí, nad kterými se zamýšlíme dnes, procházela kolem nás jen tak, bez povšimnutí. Škoda.
Já jsem se ke konopí dostal až 55 let poté. Musel jsem ho pěstovat pro svou nemocnou dceru. A vlastně jsem se dostal i k té jaderné fyzice, i když ne jako vědec, ale jako praktik. Dlouhá léta jsem pracoval na Jaderné elektrárně Temelín, kde jsem měl na starosti jaderné palivo. To čerstvé, i to vyhořelé. Ale to je již jiná story.
Zdeněk Majzlík
Otevřený dopis předsedovi České pirátské strany a předsedovi KDÚ-ČSL
Pane Ivane Bartoši a pane Marku Výborný. Včera, tedy 14. února 2024, jsem si v TV poslechl vaše vyjádření k zatím nepravomocnému osvobozujícímu rozsudku nad panem Andrejem Babišem v kauze „Čapí hnízdo“.
Zdeněk Majzlík
Spěje Česko k selektivní totalitě?
Možná se Vám zdá titulek tohoto mého článku, kde spojuji totalitarizmus se selekcí, tedy možností výběru, jako nesmyslný. V totalitním systému žádná možnost výběru není.
Zdeněk Majzlík
Volební kampaň i nový prezident s pachutí.
Máme po volbách. Zvolili jsme si nového prezidenta. A přestože se nedomnívám, že by Česká republika byla republikou banánovou, většina obyvatel naší země je patrně jiného názoru. A tak nevolili politika, ale generála.
Zdeněk Majzlík
Dopis rodině, přátelům a všem ostatním.
Vážená rodino, vážení přátelé, vážení všichni ti, se kterými jsem kdy vešel ve styk prostřednictvím emailu. Je možné, že z mnohých z Vás se po přečtení tohoto mého emailu, vzhledem k podivné době s podivnými zvyky, ve které žijeme
Zdeněk Majzlík
Když nová doba začne až příliš připomínat tu starou novou dobu.
Dnes dopoledne mi volal přítel. A byl docela vytočený. Jednoho svého příbuzného má v hustopečském hospici, honosícím se názvem „Domácí hospic Girasole“. a právě si na Novinky.cz přečetl článek:
Zdeněk Majzlík
Přání oslavenci, a nejen jemu, k narozeninám.
Dnes má pan Babiš narozeniny. Je mu 68 let. A protože si tohoto podnikatele, politika, a hlavně člověka velmi vážím, poslal jsem mu toto přání:
Zdeněk Majzlík
OTEVŘENÝ DOPIS (NEJEN) NOVINÁŘSKÉ OBCI
Je to již více jak 30 let, co v naší zemi padl totalitní komunistický režim. Po celou tuto dobu je nám, obyvatelům této země, Vámi, redaktory a novináři této země, dáváno najevo, že Vy jste jiní,
Zdeněk Majzlík
Mé nové a naprosto ekologické vozidlo pro případ nouze.
Stále čtu v novinách, a poslouchám v rádii i v televizi, jak hrozná doba se na nás valí. Nebude plyn, ropa, nafta ani benzín. Zastaví se veškerá doprava.
Zdeněk Majzlík
Mé znechucení z dění na Ukrajině.
Jsem velmi znechucený z toho, co se v současné době děje na Ukrajině. Skutečně jsem se domníval, že taková svinstva, jaká tam předvádí ta Putinovská soldateska, se již Evropě dít nemohou.
Zdeněk Majzlík
Otevřený dopis ambasádě Ruské federace k situaci na Ukrajině.
Napsal jsem, poslal a zveřejnil otevřený dopis vedoucím činitelům EU, všem představitelům států, kteří jsou členy EU, a také představitelům všech států sdružených do paktu NATO,
Zdeněk Majzlík
Mé protiruské aktivity.
Včera jsem nejvyšším představitelům EU, nejvyšším představitelům jednotlivých států EU a nejvyšším představitelům států začleněných do NATO poslal přes jejich ambasády tento otevřený dopis:
Zdeněk Majzlík
Vladimir Vladimirovič Putin a západní civilizovaný svět.
Denně se v televizi díváme na to, jak ruské zločinecké hordy, které si říkají Ruská Armáda, ničí celé čtvrti měst a celá města bez ohledu na to, že zároveň vraždí civilní obyvatele v nich.
Zdeněk Majzlík
Ukrajina únor 2022, Vladimir Vladimirovič Putin a mé prozření.
Vždy jsem marně přemýšlel o tom, jak se mohlo stát, že se ve své naprosté většině tak vzdělaný národ, jakým Němci bezesporu v 30. letech 20. století byli,
Zdeněk Majzlík
Jen krátké zamyšlení nad inteligencí a tupostí, a hrdinstvím a zbabělostí.
Každý národ má ve svých řadách inteligenty i tupce, hrdiny i zbabělce. Inteligenti a hrdinové se shromažďují a vyjadřují svůj protest proti špatnostem obyčejně tehdy, kdy to moc, proti které protestují, zakazuje,
Zdeněk Majzlík
Přednáška o konopí s incidentem.
Před dvěma dny, 18. října 2021 v 17 hodin, jsem měl přednášku o konopí v Městské knihovně v Písku. Ale než se dostanu k samotnému průběhu a výsledku přednášky, musím zmínit jinou věc.
Zdeněk Majzlík
Quo vadis Bohemica justitia?
Dne 5. října 2021 v osm hodin a třicet minut byla v soudní síni bruntálského okresního soudu započata nová cesta naší justice. V Bruntále byl zahájen soud s vydavatelem a šéfredaktorem velmi populárního magazínu LEGALIZACE,
Zdeněk Majzlík
Očkování ano či ne? V čem je problém?
V prosinci 2019 vypukla pandemie Covid 19. Dodnes není jasné, jestli příčinou jejího vzniku byli netopýři, nedbalost biochemiků z laboratoří v čínském Wu-chanu, nebo testovací záměr čínských pohlavárů.
Zdeněk Majzlík
Omluva čtenářům mého blogu a facebooku.
Ne nadarmo se říká, že než člověk cokoliv vypustí z úst či pera, měl by nad tím aspoň chvíli přemýšlet.
Zdeněk Majzlík
Přichází z Izraele druhý zázrak?
Jsou situace, kdy se i nevěřící modlí za to, aby se stal zázrak. Když vám jede vaše dítě na dovolenou k moři a jejich autobus skončí mimo dálnici na střeše, nebo
Zdeněk Majzlík
Otevřený dopis prezidentu České Policie genmjr. Mgr. Janu Švejdarovi.
(Tímto Otevřeným dopisem reaguji na velmi špatnou práci policie v případu podvodníka, který se nás pokusil okrást o velmi vysoké částky peněz. O případu jsem zde již psal.)
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 179
- Celková karma 42,00
- Průměrná čtenost 2060x