Je to pochopitelné, protože nemalá část této ostudy padá i na něj.
A tak pan ministr Chovanec chce na vládě a v Parlamentu prosazovat, aby nalezení i toho nejmenší možného množství jakékoliv drogy u kohokoliv bylo trestným činem a automaticky vedlo k jeho obvinění a tvrdému odsouzení. A patrně předpokládá, že tak se konečně naše protidrogové útvary pod vedením fanatických géniů typu plukovníka Frydrycha vzpamatují, začnou mnohem lépe pátrat po varnách Pervitínu, výrobnách dalších syntetických drog a vietnamských pěstírnách konopí, a konečně se z Česka stane drogprostý ráj Evropské Unie a možná i světa.
Rád bych připomněl stejně hloupý způsob uvažování jinými lidmi, v jiné době, ale okolo obdobného problému.
Na začátku 20. století, v době krátce před 1. světovou válkou, se různé spolky, navázané na protestantskou církev v USA, rozhodly povznést kvalitu morálnosti amerického lidu tím, že prosadí naprostý zákaz výroby, prodeje a užívání alkoholu. Kněží začaly ve svých modlitebnách se svatým rozhořčením ve svých očích kázat o tom, že alkohol je dílem ďáblovým, který se takto snaží zdeptat vyvolený americký lid. Do ulic pak vyrazily hordy náboženských fanatiků s transparenty pro větší informovanost těch, kteří ještě nedemonstrovali a jen postávali na chodnících. Později transparenty vyměnili za kameny, protože úder kamene do okna jakékoliv hospody, nálevny či baru je přeci jen silnější argument, než jakýkoliv transparent.
Obzvláště v projevech této koncentrace idiotismu vynikaly různé ženské spolky, na příklad Svaz amerických žen. A je pochopitelné, že stejně razantně a opět za pomocí vykladačů toho jediného správného Božího slova, pak doma tyto dámy zpracovávaly i své muže.
Výsledkem tohoto fanatického vzepětí části amerického lidu bylo přijetí tzv. Volsteadova zákona v roce 1919 a ratifikace 18. dodatku Ústavy Spojených států amerických.
Účelem tohoto všeho bylo vymýtit alkoholismus a snížit z něj vyplývající nemoci, rozpady manželství, násilí v rodinách i na veřejnosti a zlepšit docházku do zaměstnání a tím zlepšit ekonomiku celého státu. Čili úmysl veskrze bohulibý.
Výsledkem tohoto snažení ovšem bylo nebývalé rozšíření nemocí a úmrtí, které měly příčinu v konzumaci nekvalitního alkoholu s velkým obsahem metylalkoholu, vznik ilegálních palíren, distribučních společností a náleven a hlavně a především vznik organizovaného zločinu v podobě různých gangů a mafií, zabývajících se nejen tou výrobou a distribucí nelegálního alkoholu, ale také vyděračstvím a prakticky masovém vraždění jak oponentů, tak i konkurence.
Dalším, tak zvaně vedlejším výsledkem tohoto všeho pak byla naprostá zkorumpovanost jak politiků na všech úrovních, tak i policie a soudního aparátu.
V roce 1933 představitelé Spojených států uznali, že vyhlášení prohibice bylo hodno způsobu myšlení obzvláště velkých idiotů a prohibici přijetím 21. dodatku Ústavy Spojených Států Amerických zrušili.
Alkohol se znovu stal legálním a znovu se dostal pod kontrolu státu. Ne tak již organizovaný zločin. Z toho se díky prohibici alkoholu stala perfektně fungující organizace, která se jen z jedné komodity přeorganizovala na komodity jiné. Prostě z alkoholu přešli na hazard, prostituci, drogy, únosy a nájemné vraždy, páchané pro movité jedince či spřátelené politiky.
Myslící člověk si řekne, že když se někde v nedávné historii stane tak ukázkový příklad tragičnosti tak idiotských rozhodnutí, jako je vyhlášení jakékoliv prohibice, tak si politici již dají setsakramentský pozor, aby stejnou hovadinu neiniciovali a nezpůsobili i oni. Jenže to bychom asi nesměli žít v Česku.
Bez ohledu na příklady totálních kolapsů alkoholové prohibice ve Spojených státech v minulém století, či drogových prohibicí prakticky všude ve světě v době současné, se pan ministr Chovanec rozhodl vyzkoušet to ještě jednou i u nás. A již dnes si můžeme být naprosto jistí tím, jak to dopadne. Ten scénář bude asi tento:
- naprostým zákazem i držení minimálního množství jakékoliv drogy se cena těchto látek rapidně zvýší
- počet lidí, kteří již dnes jsou závislí se nezmenší
- drogy dostanou aureolu superzakázané látky a stanou se tak ještě žádanější a to hlavně pro nedospělou mládež, pro kterou je experimentování vlastní a prošli jsme si jím všichni
- výrobci a distributoři již nebudou vydělávat tisíce a desetitisíce, ale milióny a miliardy; stanou se velmi bohatou a velmi vlivnou vrstvou obyvatel našeho státu, na kterou se naváží prodejní politici, policisté a soudci
- obrovským způsobem se zvýší počty zkorumpovaných policistů a soudců, kteří již nebudou pracovat ve prospěch lidu této země, ale pouze ve prospěch svých chlebodárců z řad nových mafií
- aby policie vykazovala alespoň nějaké výsledky před bouřící se veřejností, tak bude přepadat a vykrádat staré a nemocné lidi, kteří si pěstují pár rostlin konopí na své zahrádce pro své léčení, či bude přepadat obchody se zahrádkářskými potřebami s odůvodněním, že ti staří a nemocní lidé si to konopí pěstují ve květináčích, které právě v tom obchodě zakoupili
Opět se staneme zemí, ve které nebude k žití.
A pokud si někdo myslí, že ve svých úvahách přeháním, tak bych rád jeho pozornost znovu obrátil ke scénáři vývoje v USA v době alkoholové prohibice nebo ke scénáři vzniku a vývoje všech drogových mafií v Mexiku, Guatemale, Kolumbii atd.
V Thajsku, Číně a dalších zemích je za obchodování s drogami trest smrti. Přesto se tam s nimi obchoduje s nezměněnou mírou, a můžete si být jisti, že před popravčí četou nikdy nekončí vysocí drogoví bossové, ale jen pitomečci z ulice, kteří jsou tomuto systému předhazováni jako nutná úlitba veřejnému mínění.
Jsem přesvědčený o tom, že pouze hlupák si může myslet, že totálním zákazem čehokoliv, co vytváří nějaký problém, se tohoto problému zbaví.
I proto mne dost udivuje, že takovéto myšlenky napadají i někoho takového, jako je náš pan ministr vnitra. Vždyť „vystudovat“ práva tomuto géniovi trvalo na právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni pouhých devět měsíců.
V naší zemi ještě nejsme tak daleko, že by si jednotlivé drogové gangy rozdělovaly svá pole působnosti pomocí bomb a kulometů.
Jestliže ale zavčasu nezastavíme řádění takových lidí, jako je šéf protidrogové centrály policie České republiky plk. Martin Frydrych nebo ministr vnitra Milan Chovanec, tak k tomu skutečně nemáme daleko.
Zdeněk Majzlík