Moc Vám děkuji za tento blog

Karma

Je mi smutno, ze zničených vesnic, ze zbytečně zmařených lidských životů a vůbec z doby v které žijeme, ale ještě zůstalo světýlko na konci tunelu, ochota lidí pomáhat.

Zasloužená dojemná karma

"V Hodonine za vojacka me brali"....!! Byl to rok 1957. To jsem skoncil praci v Luzicich jako vrtac nafty. Vyucen pri bydleni na slavnem Grand Hotelu primo naproti nadrazi. (komuniste z nej udelali uciliste) Psal se rok 1954 az 1956. Po vyuceni jezdil jsem z "Bazantnice" do Luzic na kole nebo jsem chodil pesky.

V Mikulcicich jsme vrtaly pimo 20 metru od zakladu chramu z dob Velke Moravy. Vrtbu jsme musely pozastavit a archeologove mohli zacit to, co dnes vidite z dob nasi historie. Byly jsme radi, komari mely aspon co jist a prestaly nas otravovat. (nase vybaveni nas chranilo).

Take jsem se podilel na vystavbe kryte haly na hokej, (vystavena na cerno z materialu naftoveho zavodu), ktera prinesla ceskoslovenskemu hokeji hrace jmenem Nedomansky. Pozdeji jsem mu fandil primo v hledisti, kdyz hral v zamori pro Toronto Toros.

Prekrasne vzpominky na setkani s Jozkou Severinem z Tvrdonic, ktery nas obcas navstivil na tom "Grandu" kdyz cekal na vlak. Dnes jsou to jen krasne vzpominky na ten kraj plny krasnych pisni, hezkych devcat a hlavne dobrych lidi.

I mne se ta katastrofa hodne dotkla, vetsi cast mladi sem prozil na hodoninsku, v Hodonine zije bratranec a taky spoluzak ze zakladky a gymplu. Sice nebyli nastesti postizeni primo, ale bratranec neprimo - prisel (doufejme docasne) o sve pracoviste , ale sam rika, ze to neni nic proti tomu, co postihlo mnoho lidi v tech vesnicich adokonce i v mensi casti Hodonina.

pane Majzlíku, pěkně jste to napsal, díky. V h Hodoníně mám sestru a její blízkou rodinu. Vyvázli zdraví. Karma.