Konopí a péče řádného hospodáře.

25. 04. 2017 12:49:38
Sedím tiše v koutku a přemýšlím sám nad sebou. Jak jsem mohl být tak neempatický? Jak to, že jsem nechápal věci, které jsou jiným tak jasné? Proč jsem se více nezamýšlel nad prací určitých lidí a jejich způsobem myšlení?

Místo toho jsem se o nich vyjadřoval velmi nepěkně. Lál jsem jim bezcitných bestií. Nenažranců, myslících jen na své konto. A dokonce jsem přesvědčil svou těžce a nevyléčitelně nemocnou a zcela invalidní dceru, aby šla s nimi do soudního sporu.

Co mám teď dělat?

V každém případě se musím pokusit své milované dceři vysvětlit, že jsem asi neměl pravdu. Že jsem prostě nepochopil některé věci, a tím že jsem ji uvrhl do omylu.

Nebude to lehké. Nevím, jestli ona to pochopí. Jestli se i nadále na celou záležitost nebude dívat jen a jen ze svého, úzkého a sobeckého pohledu, a jestli i nadále nebude setrvávat v tom strašném bludu.

Asi bych měl ale vysvětlit, o co se vlastně jedná.

Již vícekrát jsem psal o tom, že má dcera Martina je velmi nemocná. Léky jí již více jak dvanáct let nepomáhají, a ji to pak uvrhává do velkých bolestí, křečí, a dalších strašných zdravotních problémů. Vlastně nemám tak zcela pravdu. Jeden lék, který ještě nedávno lékem nebyl, a byl jen a jen odpornou drogou, ji pomáhá, a to velmi. Nevyléčí její smrtelnou nemoc, progresivní formu roztroušené sklerózy, ale zato ji zbavuje všech těch drakonických symptomů této nemoci.

Těžko se mi to píše, ale co jiného si asi člověk v jejím stavu může přát.

Tu ještě nedávno odpornou drogu jsem pro ni pěstoval a zpracovával já. Nebylo mi to příjemné. Ne kvůli dceři. Ale kvůli tomu, že jsem vlastně byl, a jak dále pochopíte, neustále jednou nohou v dlouholetém kriminále. Proto jsem byl velmi rád, když jsme se dověděli, že naši poslanci a senátoři status té odporné drogy změnili a zařadili ji mezi léčiva. Plakali jsme radostí. Žehnali jsme našim zákonodárcům. A dokonce jsme z radosti otevřeli šampus. Byly to nádherné chvíle. Byl to překrásný sen. Takový schizofrenní. Na jedné straně skutečnost, na té druhé nekonečně vzdálený sen. To jsme tehdy pochopili až po pár dnech. A o to strašnější bylo probuzení z toho snu.

Proč sen?

Je to jednoduché. Zákonodárce sice může přijmout jakýkoliv zákon. Jenže není to zákon v České republice, který je směrodatný. O tom, co je směrodatné nerozhoduje zákonodárce, ale úředník. Jeho povinností totiž je, nad přijatými zákony se zamyslet, a pak k nim zpracovat nějakou prováděcí vyhlášku.

I tady se tak stalo. Vysocí úředníci vysokého státního úřadu vzali nově přijatý zákon, rozložili jej na prvočinitele, znovu jej složili, a zjistili, že ten zákon má své mouchy. Jaké? Zákonodárci byli příliš rozhazovační. Podle jejich názoru totiž tento nový a velmi účinný lék, bez drakonických vedlejších účinků, měl být dosažitelný všem. Dokonce i těm nejchudším. A dokonce i těm nejbezmocnějším, kteří již kvůli své nemoci jen leží v posteli, či v lepším případě sedí v invalidním křesle, a jejichž veškeré myšlení je již jen a jen soustředěno na jejich bolest. Na takovou bolest, že se po čase nedá snášet a oni raději svůj život ukončují.

To ale patrně odpovědného státního úředníka rozhodit nesmí. Oni se nesmí nechat rozptylovat podružnými problémy několika desítek či stovek tisíc nemocných v tom obrovském, desetimilionovém státě. Kam by ten stát přišel?

Toto vše já jsem nevěděl. Neuvědomoval jsem si to. Ani mi nedocházelo, že i v takových věcech je nutno takto uvažovat. Když nám pak došlo, že náš vysoce speciální recept nám není k ničemu, protože každý rok bychom za ten lék museli v té lékárně zaplatit více jak tři čtvrtě milionu korun, tak se nám z toho šampaňského náhle chtělo zvracet. Kde by dva starobní a jeden (jedna) invalidní důchodci na to vzali.

Přiznávám, že i já jsem tehdy přemýšlel jen a jen sobecky. Vůbec jsem si nebyl schopen uvědomit tu nesmírnou zodpovědnost zmíněných úředníků z našeho Státního úřadu pro kontrolu léčiv, a jediné, co jsem k nim cítil, byla nenávist a pohrdání.

Začal jsem psát kde komu. Těm zákonodárcům, soudcům, nevládním organizacím a dokonce i policistům. Ba došlo to tak daleko, že jsem psal i vrcholným představitelům EU a OSN. Pak nám z Ministerstva zdravotnictví řekli, že vše děláme špatně. Že přece nemusíme psát po všech čertech a ďáblech, a že se prostě jen máme obrátit na jinou státní organizaci, kterou tento stát zřídil právě kvůli svým nemocným a bezmocným, a ti že nám mohou pomoci zcela hravě. Také nám velmi ochotně sdělili, jak se ta organizace jmenuje. Je to naše Všeobecná zdravotní pojišťovna, u které je ještě k tomu moje dcera pojištěna. Na cestu nám pak úřednice Ministerstva zdravotnictví sdělila, že tam naprosto určitě uspějeme, protože náš případ je přímo flagrantním případem, kdy VZP může překročit SÚKLem nařízená pravidla.

Znovu jsme zajásali, znovu jsme otevřeli šampus a znovu jsme narazili na odpovědného úředníka. Po více jak ročním jednání nám zubařka v roli revizní lékařky sdělila, že na žádné proplácení léčebného konopí Martina nárok nemá, protože ještě nevyzkoušela opium, syntetické THC, některé další drakonické léky, a také penyjní kondom a urinální svorku. Ty dvě poslední záležitosti proto, že díky její nemoci jí zcela atrofoval močový měchýř a musela jí být operativně provedena epicystostomie, což je vývod z močového měchýře přes břišní stěnu do externího sběrače moči. To, že tyto dvě zařízení se připevňují na penis, a tím pádem dcera ani při nejlepší vůli nemůže VZP vyhovět, je patrně jen nedůležitá drobnost. Ostatně proč by paní zubařka měla zrovna něco takového vědět, nebo se tím vůbec zabývat?

Patrně z nerozvážnosti jsem pak přesvědčil chudáka Martinu, aby na tuto bohulibou organizaci podala žalobu ke správnímu soudu. Po jejím podání bylo těmto jistě šokovaným úředníkům oznámeno, aby se k tomu vyjádřili. Jejich rozhořčení asi bylo veliké. A v osmnáctistránkovém materiálu, který zpětně odeslali k tomuto soudu, a soud nám, nám to pěkně nandali. Ale asi si to zasloužíme. Nám totiž ten úřední pohled naprosto unikal, a vůbec jsme si neuvědomovali, na co vše se takový odpovědný státní úředník takové státní organizace, jako je VZP, musí ohlížet. A vše mi vlastně osvětlila jedna jediná krátká věta, která tam vždy je zapasována do dlouhých souvětí, a která se v tom jejich elaborátu mnohokrát opakuje. Ta věta z ní: „... s péčí řádného hospodáře“.

Ano, nyní je mi již vše jasné. Nyní již vím, že úředníci Všeobecná zdravotní pojišťovny tady nejsou od toho, aby v případě, že nějaký pojištěnec VZP ochoří, se o něj po zdravotnické stránce postarali a umožnili mu léčbu, která odstraní nebo alespoň dostatečně zmírní jeho zdravotní trápení. To je jen jeden z pohledů. A ještě patrně celkem podružný. Důležitější přeci je, jestli by ten pacient nejdříve nemohl spotřebovávat nějaké jiné léky, než potřebuje. Třeba takové, které mu sice příliš nepomohou, ba dokonce mu mohou vyvolat další zdravotní problémy, ale které jsou již se spřízněnými farmaceutickými firmami, s velmi dobrými podmínkami pro všechny, nasmlouvány, a bylo jim slíbeno, že právě tyto léky se budou předepisovat, i kdyby na ně měl pacient třeba zhebnout.

Zhebnout. Teď mne až zatlo. Právě jsem si uvědomil, že já jsem svým myšlením a kritikou neubližoval jen odpovědným hospodářům ze SÚKL či VZP, ale i jiným. Vždyť i úředníci a lékaři ze zdravotnických zařízení, jako byly Osvětim či Jednotka 731 také asi nebyli žádné lidské zrůdy, za které jsem je neuváženě považoval, ale byli to jen odpovědní lékaři a úředníci, kteří pracovali s péčí řádného hospodáře.

Jak já to jen té Martině vysvětlím?

Autor: Zdeněk Majzlík | úterý 25.4.2017 12:49 | karma článku: 24.62 | přečteno: 550x

Další články blogera

Zdeněk Majzlík

Otevřený dopis předsedovi České pirátské strany a předsedovi KDÚ-ČSL

Pane Ivane Bartoši a pane Marku Výborný. Včera, tedy 14. února 2024, jsem si v TV poslechl vaše vyjádření k zatím nepravomocnému osvobozujícímu rozsudku nad panem Andrejem Babišem v kauze „Čapí hnízdo“.

15.2.2024 v 11:05 | Karma článku: 41.99 | Přečteno: 1983 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Spěje Česko k selektivní totalitě?

Možná se Vám zdá titulek tohoto mého článku, kde spojuji totalitarizmus se selekcí, tedy možností výběru, jako nesmyslný. V totalitním systému žádná možnost výběru není.

22.6.2023 v 21:34 | Karma článku: 28.53 | Přečteno: 821 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Volební kampaň i nový prezident s pachutí.

Máme po volbách. Zvolili jsme si nového prezidenta. A přestože se nedomnívám, že by Česká republika byla republikou banánovou, většina obyvatel naší země je patrně jiného názoru. A tak nevolili politika, ale generála.

1.2.2023 v 13:02 | Karma článku: 35.74 | Přečteno: 2435 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Dopis rodině, přátelům a všem ostatním.

Vážená rodino, vážení přátelé, vážení všichni ti, se kterými jsem kdy vešel ve styk prostřednictvím emailu. Je možné, že z mnohých z Vás se po přečtení tohoto mého emailu, vzhledem k podivné době s podivnými zvyky, ve které žijeme

25.1.2023 v 19:30 | Karma článku: 32.55 | Přečteno: 1143 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 4.38 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 13.85 | Přečteno: 184 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 337 |
Počet článků 179 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2052

Dříve odpůrce drog. Dnes bojuji za legalizaci konopí k léčebným účelům, ale nejen k nim. Jsem přesvědčený o tom, že svobodný,dospělý a svéprávný člověk má právo se sám rozhodnout, jestli chce kouřit tabák, hulit konopí nebo pít alkohol v jakékoliv formě. Také jsem ale přesvědčený o tom, že takový člověk musí nést za všechna svá rozhodnutí plnou odpovědnost.

Seznam rubrik

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...