V loňském roce se mi stala zajímavá věc, o které jsem vlastně hned ani nevěděl, že se stala, a zjistil jsem to až o víc jak tři měsíce později. Asi se to zdá nesmyslné, ale vysvětlím to.
Byli jsme v Chorvatsku v Hotelu Eva na ostrově Rab. Pokoj s balkonem je ve třetím patře. Ten den byl úplněk a já jsem chtěl vyzkoušet, jak se mi povede se starším digitálním fotoaparátem Canon vyfotit Měsícem osvětlené mraky. Nejdříve jsem udělal jeden snímek, pak jsem to asi na půl hodiny odložil, a pak jsem udělal další snímky s různou dobou expozice. Nevím již dnes proč, ale faktem je, že jsem snímky na místě nijak zvlášť nekontroloval. Možná jsem si všiml, že jeden snímek je jiný, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Dnes si to již nepamatuji.
Ještě musím dodat, jak jsem snímky dělal. Vždy jsem nastavil čas, pak jsem nastavil samospoušť, abych to v ruce nerozmazal, postavil jsem foťák na balkonový stůl tak, aby mířil na oblohu, a zapnul jsem expozici. Sám jsem seděl vedle na židli a čekal jsem, až expozice proběhla. Pak jsem přestavil čas a vše se opakovalo.
K těmto snímkům jsem se znovu dostal až v prosinci loňského roku, kdy jsem se rozhodl probrat a vytřídit fotky z dovolené. A přiznám se, že jsem zažil docela šok, když jsem se dostal k snímku, se kterým si nevím rady.
Časy provedení fotek:
1. fotka 19:39:57
2. fotka (se světelným úkazem) 20:24:22
3. fotka 20:26:23
4. Fotka 20:28:59
Na té fotce je světelný úkaz, který jsem na místě focení v žádném případě nezaznamenal.
Ten úkaz připomíná výboj z Teslova transformátoru. Ale tam k ničemu takovému nedošlo. Ani nemělo proč a z čeho.
Nemůže to být ani osvětlený hmyz, protože v pokoji za mnou bylo zhasnuto a nemělo by ho tak co osvětlit.
Nemůže to být ani záblesk z laseru, protože v tu dobu tam s tím ještě nikdo neblbnul. Ale i kdyby, tak bych to musel také zaznamenat. Nehledě k tomu, že pak by ten laser musel prosvítit i prkna balkonového zábradlí.
Zajímavé také je, že ty světelné stopy jsou na tom snímku dvě – jedna silná a kompaktní, ta druhá slabá a přerušovaná.
Protože jsem si s vysvětlením této události nevěděl rady, tak jsem oslovil několik lidí z novinářské obce, zabývající se „záhadami“, jestli by vysvětlení neznali, nebo jestli by mne nenasměrovali na někoho dalšího. Neuspěl jsem, nevěděli si s tím rady.
Tak jsem oslovil pana profesora Antonína Fejfara z Fyzikálního ústavu AVČR. Zdálo se mu to zajímavé a zkoušel to konzultovat i se svými přáteli a kolegy, ale vysvětlení nenašli. Odkázal mne na prof. RNDr. Miloslava Druckmüllera, CSc., vedoucího Odboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, který je velmi výborný fotograf, a mimo jiné se zabývá focením sluneční korony. Odpověděl mi, že vysvětlení nezná, ale že si je jistý, že se nejedná o poruchu fotoaparátu.
Přiznám se, že si již nevím rady, na koho bych se ještě mohl obrátit. Já vím, že to asi není důležité, ale mně to sedí v hlavě. Prostě bych odpověď chtěl znát.
Asi je možné si myslet, že jsem to nějak udělal uměle, a teď se dělám zajímavým. Dávám svoje čestné slovo, že se skutečně nejedná o podvod. Jestli si někdo, kdo si přečte tento můj článek, myslí, že zná odpověď, prosím napište mi. A zrovna tak, pokud byste znali někoho, kdo se takovými věcmi zabývá, a pomůžete mi s ním navázat kontakt, budu vám vděčný. Ty snímky se teď pokusím připojit. Snad se mi to povede. Díky všem.
