Podle zákonů této země jsem drogový dealer

Již před hodně dlouhou dobou jsem umístil na face book, poslal všem svým známým pomocí emailu a také požádal o otištění některé redakce v České republice článek, který znovu uvádím jako první i zde, na mém blogu. Má to dva důvody: 1. Kromě několika soustrastných dopisů od stále činných politiků a vyjádení podpory od prostých občanů tohoto našeho státu se nezměnilo nic. 

Jako změnu k lepšímu nepovažuji ani vyhlášení SUKLu a politiků ze Zdravotního výboru parlamentu o tom, že konopí bude k dosání pro pacienty v lékárnách, protože se jedná pouze o další podvod našich mocipánů. 2. Ten článek odstartoval můj boj ( jestli to tak smím říci) za to, aby dospělí a svéprávní lidé byli již konečně za dospělé a svéprávné bráni i politiky této země a přestalo se s nimi - s námi - jednat jako z nesvéprávnými ubožáky dobrými jen pro to, aby jednou za čas vhodili hlasovací lístek s názve vybrané partaje do hlasovací urny. Omlouvám se proto, že se znovu opakuji.

Jmenuji se Zdeněk Majzlík, je mi 66 let a podle zákonů České republiky a Evropské unie jsem drogový dealer, kterému neustále hrozí zatčení a odsouzení k mnohaletému vězení.

Je tak tomu proto, že sháním a pěstuji pro svou dceru konopí s vyšším obsahem THC, než povoluje zákon.

Mojí dceři je 45 let. Od svých 27 let je postižena nemocí, zvanou roztroušená skleróza. Tato nemoc u ní způsobuje, že její tělo bylo v permanentních, velmi bolestivých křečích. Přestaly jí pracovat střeva. Trpěla obrovskými zácpami, kvůli kterým dvakrát skončila až na jednotce intenzivní péče.  Ztratila chuť k jídlu a zhubla na 38 kg. Sama se nedokáže pohybovat a je trvale odkázána na invalidní vozík. Pomoc svých blízkých potřebuje na každou i tu nejbanálnější činnost, u které si zdravý člověk vůbec neuvědomuje, že ji vykonává.  Musel jí být operativně zřízen trvalý vývod z močového měchýře. Propadala obrovským depresím, ztratila zájem o okolní svět a soustředila se jenom na to, jak se všech svých problémů zbavit. Chtěla ukončit svůj život.

Oficiálně uznané léky jí byly ordinovány ve stále větších dávkách. Přesto postupně ztrácely svou účinnost.Pak jí bylo odbornou lékařkou doporučeno, aby zkusila užívat konopí ve formě marihuany. Po vykouření jediné marihuanové cigarety se veškeré křeče v jejím těle uvolnily. Po týdenním přidávání drcené marihuany do každého jídla se nejdříve zmírnily a pak zcela ustoupily zácpy.Ustoupily také ty nejhorší deprese a ona se opět začala zajímat o okolní svět. Dávky kortikoidů a cytostatik jí bylo konečně možné snížit.

Během roku se její váha zvýšila na 42 kg.

Konopí sice nezpůsobí, že by se moje dcera uzdravila. Způsobuje ale to, že i pro ni se její život stává snesitelným.

Přestože jí užívání konopí takto pomohlo a pomáhá, tak dle zákonů České republiky a Evropské unie je stále uživatelem zakázané návykové látky a je mocnými v této zemi označována za feťáka.

Podle statistických odhadů je v České republice čtrnáct až osmnáct tisíc pacientů s touto nemocí.

Každý z nich, kdo se rozhodne, že již nechce snášet ty kruté podmínky, které tato nemoc přináší, se dostává na černou listinu mocných tohoto státu a Evropské unie a riskuje vysoké pokuty a soudní stíhání.

Každý z rodinných příslušníků či přátel, který se rozhodne takto postiženým lidem pomoci a konopí jim sežene či vypěstuje, riskuje vysoké pokuty, soudy a mnohaletá věznění.

Tato perzekuce přitom nemá racionální podklad.

Bylo zcela nezpochybnitelně prokázáno, že návykovost na marihuaně je stejně vysoká, jako návykovost na čokoládě. Proč tedy není konzumace čokolády zakázána a můžeme ji kupovat i těm nejmenším dětem?

Bylo zcela nezpochybnitelně prokázáno, že zdravotní a společenská nebezpečnost užívání marihuany je řádově nižší, než je tomu u užívání tabáku a alkoholu. Jak je tedy možné, že kterýkoliv dospělý člověk v tomto státě si v kterémkoliv obchodě s potravinami může koupit celé balíky cigaret a může kouřit, kde chce a kolik chce. A jediná nepříjemnost, která takového člověka při tom obtěžuje, je farizejský nápis na každé krabičce s cigaretami o tom, že kouření způsobuje rakovinu.

A jak je tedy možné, že si kdokoliv v České republice a v Evropské unii může kdekoliv koupit celé hektolitry alkoholu a může se zpíjet až do němoty?

Jestliže se kdokoliv v těchto zemích prokouří až k rakovině nebo se upije bezmála až k smrti, tak pro něj nepřijede policie, aby jej vsadila do vězení, ale přijede pro něj sanitka, odveze jej do nemocnice a tam mu bude poskytnuta bezplatná odborná péče.

Čím se provinily tisíce nemocných lidí postižených roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí, Alzheimerovou chorobou, rakovinou, glaukomem, Crohnovou chorobou, migrénou a já nevím čím ještě, že na ně mocní toho našeho světa mohou posílat své mocenské složky, aby jim tuto léčivku ukradli a dál je všemožně perzekuovali?

Já sám marihuanu neužívám. A jsem proti tomu, aby k marihuaně měli volný přístup nezletilí. Stejně tak, jak nesouhlasím s tím, aby nezletilí měli volný přístup k tabáku a k alkoholu.

Jakým právem si ale někdo osobuje právo rozhodovat o tom, jestli smím svou dceru léčit bylinou, která jí prokazatelně pomáhá.

A jakým právem si někdo osobuje právo rozhodovat o tom, že si smím přivozovat rakovinu kouřením tabáku, že se smím upíjet k smrti alkoholem, ale že nesmím ke své relaxaci použít konopí.

Moje dcera pro to, aby znovu neupadla do křečových stavů, musí denně vykouřit čtyři až pět marihuanových cigaret, tzv. jointů. Nikdy z toho nebyla v psychotickém stavu. I po vykouření této cigarety hovoří zcela normálně, nemá ve tváři připitomělý úsměv a chová se zcela racionálně.

Pro to, aby podpořila funkci svých střev, si musí do každého jídla přidat asi jednu polévkovou lžíci drceného konopí. Opět to nemá žádné nežádoucí účinky.

Denně tedy moje dcera spotřebuje asi tři a půl až pět gramů této byliny.

Mocní tohoto světa svou restriktivní politikou způsobili, že tato bylina se dá sehnat jen na černém trhu a její cena se pohybuje okolo 30 € za 5g.

Měsíčně by tedy musela za tuto látku vydat až 900 €. To je asi 22.500,- Kč.

Invalidní důchod mojí dcery je ale pouze 7.000,- Kč.

Já i moje žena jsme starobní důchodci a důchod nám právě tak stačí k přežívání.

Proto jí konopí musím pěstovat já sám a jen případné nenadálé výpadky nahrazovat jeho kupováním. Každý rok musím zasadit 25 až 30 rostlin. Jejich vytříděním mi pak pro dceru zůstane 20 až 25 rostlin.

Již za 6 rostlin se ale jde do vězení.

Pokud se mocným tohoto našeho světa povede mne odhalit, já půjdu do vězení a z mojí dcery se opět stane křečemi zkroucená a bolestí řvoucí lidská troska.

Já jsem dospělý a svéprávný člověk a hluboce mne uráží, že si nějaká skupina mocných myslí, že jsou to jedině oni, kdo mi může nařídit, čím se mám léčit, čím se má léčit moje dospělá dcera.

Hluboce mne také uráží, že tatáž skupina polobohů může nařídit, že dospělí a prý svobodní lidé pro svou relaxaci mohou použít alkohol a tabák a to i přes jejich nebezpečnost, ale nesmí použít konopí, které se svou nebezpečností rovná čokoládě.

Jestliže jste dočetli až sem, mohl bych být spokojený, protože vím, že o tom, co jste četli, budete přemýšlet.

Já si ale nemohu dovolit být skromný, proto se na Vás obracím ještě s prosbou.

Prosím, pomozte mi. A pomozte mojí dceři. A vlastně nám všem. Tedy i sami sobě. Víte, moje dcera až do svých 27 let byla naprosto normální člověk, se svými radostmi a běžnými, každodenními strastmi. Ráda lyžovala. Závodně tančila. A koncertně hrála na kytaru. A ani ona, ani nikdo z nás si nemyslel, že se to může nějak dramaticky změnit. Až do toho nenadálého, hloupého zakopnutí na rovné cestě, kde nebylo zakopnout o co. Tak se totiž tato nemoc ohlásila.

A toto se může kdykoliv stát u kohokoliv z nás. Může se to objevit u někoho, koho máte moc rádi. Může se to stát Vašemu dítěti. A pak to budete Vy, kdo bude v situaci, že budete prosit své známé s vysokými ploty kolem své zahrádky, aby Vám dovolili zasadit pár rostlin, které pomohou.