Konopí a svoboda člověka.

Již nějakou dobu se marně pokouším vysvětlit záhadu, proč se naši politici tak usilovně snaží udělat vše pro to, aby se nikdo legální cestou nemohl dostat ke konopí-marihuaně. O konzumentech konopí se zásadně hovoří jako o feťácích, zločineckém podhoubí a zločincích. A to bez ohledu na to, jestli konopí chtějí a užívají kvůli vyvolání vnitřní pohody v tom našem zblázněném světě a nebo proto, že trpí nějakou chorobou, na kterou konopí působí blahodárně a léčivě.  

A jako o feťácích se o nich vyjadřují přesto, že o léčivých účincích konopí je dnes již přesvědčena velká část lékařské obce a to i přesto, že k výsledkům bádání skutečných odborníků na tuto problematiku se musí dostávat málem až pokoutním způsobem.

Ti vlastní odborníci, kteří se výzkumem této byliny zabývají již dlouhodobě, pak nepochybují vůbec a spíš se diví všem těm nesmyslným honům na její konzumenty.

Naopak o mnohem problematičtějších látkách mocní tohoto světa hovoří velmi opatrně a jemně a o jejich zařazení mezi látky zakázané se vůbec neuvažuje. A tak si můžeme v naší televizi poslechnout obhajobní řeči pana senátora Jaroslava Kobery pokud se jedná o jeho fetování tabáku. A nebo jsme již mnohokrát mohli v našem parlamentu vidět potácející se postavy našich alkoholem zfetovaných zástupců lidu, kteří pak zasvěceně a s přehledem o věci navrhovali a schvalovali zákony této země. Které pak také podle toho vypadají.

Pamatuji si dobu, kdy jsme s velkou vervou a nepředstavitelným nadšením pohřbívali komunistickou diktaturu a se slzou dojetí v oku jsme naslouchali proslovům našich nových, demokratických vůdců o tom, jaká zářná a spravedlivá budoucnost nás čeká. Obzvláště bych rád připomněl tehdy denně citované proklamace, že v demokratické společnosti jsou lidé svobodní a že:

„Svoboda člověka končí tam, kde prosazování jeho svobody již omezuje svobodu člověka jiného.“

A tak se ptám:

Kterého jiného člověka omezují ti, kteří mají nemocné dítě nebo jsou sami nemocní a kterým i jejich lékař doporučí užívání konopí a tak tuto bylinu chce pěstovat či užívat?

A kterého člověka omezuje ten, kdo si vypěstuje na své zahrádce pár rostlin konopí, aby si pak v klidu mohl vykouřit svého jointa a udělat si tak tu svou pohodu?

Co, kromě toho úžasného pocitu moci nad námi, těm tabákovým a alkoholovým lobistům z naší vlády a parlamentu brání v tom, aby přijali zákony podobné na příklad těm, které platí v Izraeli a které říkají, že pokud je u toho kterého člověka indikována nemoc, kde konopí - marihuana působí léčivě, tak tento člověk tuto bylinu v té nejšpičkovější kvalitě dostane od státu za velice malý peníz? (Až 200g/měsíc za 1/10 nejnižšího možného příjmu v zemi.)

A co těmto našim podivným zástupcům brání v tom, aby šli ještě dál a aby stejně jako u alkoholu a tabáku řekli, že pokud konzument marihuany svým pěstováním této byliny pro svou potřebu a její konzumací neomezuje svobodu jiných lidí, pak nejedná protiprávně?

Před bezmála osmdesáti lety se v Německu dostali k moci nacisté, kteří sebe povýšili na nadlidi a za jejichž režimu správné bylo jen to, co jejich ideologičtí vůdci za správné prohlásili. Kdo byl jiný nebo měl názor jiný, skončil v koncentráku a nebo v plynové komoře. A aby to mělo ten správný punc vědeckosti a legálnosti, tak „ti správní vědci“ vypracovali „tu správnou“ teorii a „ti správní“ poslanci Reichstagu ji s nadšením odhlasovali. Pak nastoupilo Gestapo a toto vše uvedlo v praxi.

Před pětašedesáti lety se v této zemi dostali k moci komunisté. Sebe povýšili na nadlidi a za jejich režimu správné bylo jen to, co jejich ideologičtí vůdci za správné prohlásili. Kdo byl jiný nebo měl názor jiný, skončil v koncentráku a nebo na šibenici. A aby to mělo ten správný punc vědeckosti a legálnosti, tak „ti správní vědci“ vypracovali „tu správnou“ teorii a „ti správní“ poslanci Národního shromáždění je s nadšením odhlasovali. Pak nastoupila STB a toto vše uvedla v praxi.

V čem je to jiné dnes?

Naši poslanci si také vybírají pouze názory „těch správných“ . Na tomto základě pak přijímají „ty správné zákony“. A na základě těchto „správných zákonů“ pak vyrážejí do terénu ti správní ochránci zákonnosti, aby bez ohledu na zdravý rozum a závěry vědeckých výzkumů mohli přepadnout, spoutat a do vězení odtáhnout někoho, kdo si na zahrádce vypěstuje léčivou bylinu a tu užívá pro svou potěchu nebo z ní vyrábí léčivá mýdla, masti či tinktury a nebo ji dokonce, tak jako to dělám já, používá k léčení své nemocné dcery.

Zdá se vám moje srovnání toho dnešního dění tady u nás s nacismem a komunismem přitažené za vlasy? Ano. Máte pravdu. Je to přitažené za vlasy.

Nás do koncentráku ani do plynu nikdo nežene. Přeci jen lidské myšlení již od těch strašných dob trochu pokročilo a tak lidé již nejsou ochotni taková zvěrstva tolerovat, a ti, kteří by to rádi praktikovali i dnes, se musí držet zpátky.

Je ale normální, aby za to, že si někdo vypěstuje rostlinu pro své léčení, platil obrovské pokuty nebo dokonce šel do vězení?

A je normální, aby představitel státní moci mohl tak perzekuovat nemocnou ženu za to, že si pro své léčení pěstovala marihuanu, že ji až dožene k sebevraždě? Nevěříte? Pak se zamyslete nad případem paní Marie Brodské z Rožďalovic u Nymburka.

Přestože byla opakovaně osvobozena jak soudcem Krajíčkem v Nymburce, tak také Nejvyšším soudem, státní zástupce chtěl další proces. (http://konopijelek.blogspot.cz/2012/05/zena-souzena-za-lecbu-konopim-spachala.html). V loňském roce to pak pani Brodská vzdala. Měla před dalším soudem. Ovšem ve vyjádření policie se tvrdí, že její sebevražda s honem na ni neměla nic společného. Kdo chce, ať uvěří.

Než ale někdo začne tyto zvrácenosti obhajovat, měl by si uvědomit, že ani já jsem nepředpokládal, že moje dcera jednou onemocní roztroušenou sklerózou. A už vůbec jsem nepředpokládal, že jí pak budu muset tajně a na utajovaných místech, pěstovat léčivou rostlinu, která je díky ignorantství a nelidskosti zástupců lidu postavena mimo zákon.

A jak jsem toto nepředpokládal já a stalo se to, může se kdykoliv do stejné situace dostat kdokoliv jiný v tomto státě.

Kdysi jsem se těšil z toho, když se moje dcera umístila dobře v taneční soutěži, protože závodně tančila.

Na koncertech jsem se těšil z její hry na kytaru.

Krásně a odvážně lyžovala. Až tak, že jsem z toho měl i strach.

Dnes se těším z toho, když se mi povede uchránit před zloději a před státními úředníky pár rostlin konopí, protože to jediné je pro mne zárukou, že dceří opět na jeden rok učiním zbytky jejího života snesitelnými.

Já, jak nesouhlasím s prodejem cigaret a alkoholu mladistvým, tak také nesouhlasím ani s tím, aby se nedospělí dostávali volně k marihuaně, pokud ji nepotřebují ke své léčbě.

Ale proč jsou v tomto státě ještě dnes, v jednadvacátém století, kriminalizování dospělí a svéprávní lidé, kteří svým rozhodnutím nikoho neomezují a nikomu neubližují?

Jakým právem poslanci a senátoři této země, kteří sami pijí alkohol a kouř z tabáku se za nimi válí jako z komína malé továrny, klidně mohou přijmout zákon, který jiným zakazuje pěstovat a užívat léčivou rostlinu, za kterou neexistuje náhrada?

Kam jsme se to dostali, jestliže představitel státní moci může beztrestně štvát nemocnou ženu tak dlouho, dokud ji neuštve k smrti?

Kde máme jakou záruku, že se to nebude opakovat u jiného bezmocného v tomto státě?

Jakou mám já záruku, že se lovnou zvěří letos, za rok, za dva, nestanu já sám?

Říká se nám, že svoboda člověka končí tam, kde prosazování jeho svobody již omezuje svobodu člověka jiného.

Já nikoho neomezuji, nikomu neubližuji, s konopím neobchoduji, ani jej nerozdávám dětem před školou. Proč mne tedy zákony této země nechrání, neumožňují mi, abych se o ně mohl opírat a abych je mohl plnit?