Jen krátké zamyšlení nad inteligencí a tupostí, a hrdinstvím a zbabělostí.

Každý národ má ve svých řadách inteligenty i tupce, hrdiny i zbabělce. Inteligenti a hrdinové se shromažďují a vyjadřují svůj protest proti špatnostem obyčejně tehdy, kdy to moc, proti které protestují, zakazuje,

a protestujícím hrozí zranění, perzekuce, ztráta zaměstnání a dokonce i ztráta života. Zde bych mohl připomenout protest studentů 17. listopadu 1939, stávku škodováků a dalších pracujících v Plzni v roce 1953, nebo protest studentů 17. listopadu 1989 v Praze na Národní třídě.

Naopak největší shromáždění tupců a zbabělců se zásadně konají při různých příležitostech tehdy, kdy jim v tom nikdo nebrání, a nic jim za to nehrozí. Vždy si k tomu také vymýšlejí různé honosné názvy, obsahující slůvka demokracie a svoboda, a to i tehdy, když protestují právě proti těm, kteří ve svobodných a demokratických volbách byli řádně zvoleni, jim ale se tento výsledek nelíbí. Zde bych mohl připomenout jejich několikaleté houfování se pod názvem "Milion chvilek pro demokracii", nebo již také několikaleté pokládání věnců a kytic k uctění památky hrdinů 17. listopadů opět těmi, kteří ve svobodných a demokratických volbách byli zvoleni, jsou tedy zástupci většiny národa, kteří se ale v volbách "pokořené" menšině nelíbí. Je samozřejmé, že u toho opět vykřikují něco o svobodě a demokracii, přestože toto obé svým konáním popírají a pošlapávají.

Zajímavá je ještě jedna věc. Hrdinové 17. listopadů neměli při svých protestech potřebu používat vulgarismy a dehonestaci těch druhých. Při shromáždění zbabělců a tupců jsou nadávky, vyhrožování a vulgarismy jejich poznávacím znakem.