Podobné čáry, jen ne tak klikaté, mi vznikly, když jsem fotil nasvícené památky Prahy. Do toho trochu sněžilo a já jsem zapomněl vypnout blesk. Padající vločky pak na snímku vypadají jako svítící čáry.

Napadá mě, že tam mohl poletovat nějaký hmyz. Pokud byla dost dlouho otevřená závěrka (máznuté mraky tomu nasvědčují) a zároveň si tu scénu foťák přisvítil, mohlo lesklé tělíčko mouchy nebo brouka „nakreslit“ takovéto stopy.

Zajímavý problém.

Podobný snímek se mi také podařil pří focení novoročního ohňostroje. Při závanu větru a otevřené expozice došlo k mírnému pohnutí stativu.

Naprosto nezávisle na některých diskutujících, kteří již exaktně popsali příčinu, je v tom delší expozice a pohyb fotoaparátu těsně před ukončením snímání (stopy jdou od zdrojů světla nikoliv do nich) . Silnější a světlejší stopu vytvořil Měsíc, slabší nebo tenkou stopu odraz od zábradlí a vzdálená světla jakoby mezi zábradlím od sodíkových výbojek. Dynamika pohybu je pěkné zaznamenaná ve světlosti stop atd. Pokud experimentujete s dlouhou expozicí, zkuste se stativem fotit moře a příboj - budete překvapen.

Proč ale stejný úkaz nevznikl na fotkách 3,4, které mají zhruba stejné světelné podmínky ?

Pokusil jsem se dát si Váš obrázek s ,,efekty" do max. rozlišení. ,,Větší světel. úkaz (bod) vpravo nahoře by nevylučoval pavouka na jeho vzduchem nesených vláknech

To je zajímavé vysvětlení. Bohužel to již nejsem schopen ověřit.

Vysvětlení jevu je velice jednoduché. Je to klasický příklad fotografie, která vznikla tak, že se fotoaparát při dlouhé expozici pohyboval, přičemž k pohybu s největší pravděpodobností došlo před koncem expozice. Expozice ještě probíhala, ale fotoaparát byl zvednut z pevné podložky. Pohyboval se odhadem do pěti vteřin.

Průměr tlusté světené čáry přesně odpovídá průměru Měsíce na obloze, jestliže je použit minimální nebo žádný zoom. Nenechte se zmást tím, že světlo Měsíce je mnohem větší. Je to tím, že při dlouhé expozici signál na čipu "přetekl" a zdánlivě zvětšil průměr nejintenzivnějšího zdroje světla. Tenčí čáry pak odpovídají nejen odrazům světla od zábradlí, ale také světlům dále v krajině. Při pohybu byla světla na čas zakryta prknem zábradlí a pak zase odkryta, proto se dráhy čar neshodují.

Na prknech zábradlí je také názorně vidět, že změnou polohy fotoaparátu při probíhající expozici získala jakoby větší objem, respektive tzv. "ducha", který se projevuje jako "mlžná" horní hrana zábradlí.

Někteří fotografové tento jev používají záměrně a vytvářejí tak abstraktní obrazy. Říká se tomu malování světlem. Přičemž pohybovat lze jak fotoaparátem, tak zdrojem světla.

No vida, je to tak prosté, a tolik matematiků a jiných hlavounů na to nepřišlo.

Ta hlavní světelná stopa vede přímo do Měsíce, takže bych si tipnul, že jste omylem pokládal foťák s již spuštěnou expozicí a stopa vznikla tím, jak jste s ním pohyboval a zaměřoval scénu. Hlavní stopa je Měsíc a ty malé vedlejší stopy jsou odlesky na zábradlí, které jsou vidět na snímcích 3 a 4, resp. světélka na kopci v dálce.

Ty odlesky na zábradlí mají původ v osvětlení chodníků pod hotelem. Je to odraz od budovy. Normálně to vidět není. Ale s tou dlouhou expozicí se to projeví.

Dobré téma. Vysvětlení nemám. Avšak, ...Na venkovní kameře na domu se mě občas v noci objevuje cosi podobného. Jak za měsíč. svitu, tak i za úplné tmy, pak ovšem v ,,infra". Tam však vím, oč jde. O pavouka a jeho pavučinu. Zdali v té době necestovali vzduchem např. pavoučci poutníčci, to asi těžko soudit.

Řekl bych, že jste manipuloval s foťákem se stále otevřenou závěrkou.

Myslím si, že ne, ale v každém případě to v srpnu vyzkouším. Jen se teď musím podívat, jestli opět bude úplněk. Ale když nebude, odzkouším to i s menším Měsícem. Díky.

Možná se před objektivem odehrál kopulační taneček dvou můr.